Dnešní příspěvek bude mít dvě části, z nichž ta druhá nebude mít s módou vůbec nic společného, na to bych chtěl upozornit hned. Nekamenujte mě za to.
Proč je v nadpisu vintage, když nic ze sekáče nebo po tvým dědovi nemám? Rád bych měl, ale prostě nemám nervy na to chodit po sekáčích a odmítat devadesát devět věcí, abych narazil na jednu dobrou. No, možná bych čas měl, ale přece neřeknu na rovinu, že jsem lenoch a pecivál, ne?!
Takže je to spíš záležitost toho, když máte něco moc rádi, v mém případě konkrétně tyhle kalhoty z Topmanu, které jsem kupoval v létě (a jejich stav není právě reklamou na kvalitu kalhot z Topmanu) na poslední chvíli před odjezdem do Paříže, když jsem ráno zjistil, že mám na svých modrých díru, a můj šatník stojí na modrých chinos, a profrčeli se mnou skoro celou Paříž, takže jsme si na sebe tak nějak zvykli. Znáte to, nadávali jsme spolu, že "ty vole, všude samý starý baráky," a "ty vole, ty bagety za stopade se už nedají žrát a to jsme tu první den."
No, a pak, pak je vidíte na fotce a zjistíte, že i po tom, co strávíte hodinu s upravováním jasu a kontrastu vypadají sepraně. Jak z koše "vše za 10" sekáče tety Běty. V tu chvíli přísaháte, že si je "nevrmór" nevezmete, no a pak je vidíte ráno, a ne, že by vám jich bylo líto, jsou to přece kalhoty, ale říkáte si něco ve stylu: "Víš co mi můžeš, jsou to moje gatě..."
Aby toho nebylo málo, tak taková věc potřebuje umocnit kousky, které vypadají vintage už když jsou nové, nejlépe hnědým sakem, které zavánělo vintagem už v šedesátkách, nebo od té doby, co si ho vzal na sebe poprvé James May. Pak tu máme burgundy/vínové věci, které jsou na tom dost podobně jako hnědá a k tomu správné boty nejasné barvy, v mém případě šedohnědé. A stačí tomu už jen nasadit korunu v podobě mysliveckého kapesníčku s ptáky a hurá do světa.
P.S.: A sepranými kalhotami, myslím opravdu jen to co si uděláte sami a ne
TENHLE swag.
sako United Colors of Benetton / kalhoty Topman / boty Calvin Klein Jeans / svetr Selected / HOMME / košile Gap / kapesníček Asos / taška Fred Perry / brož Fler (Olivia Paige)
Druhou slibovanou část příspěvku dávám až na konec, protože netuším, jestli to nějak(ého/ou) móde(wo)man(a) bude zajímat.
A nejdřív chci alibisticky poznamenat, že nemám žádné hudební vzdělání a ani hudbě moc nerozumím (a to platí pro všechny moje budoucí "recenze").
Dvě moje oblíbené kapely z českého rybníčku po dlouhé době pustily něco nového ven. Skywalker pustil do světa celé EP Babylon (
šiřte dál) a ačkoli bych mu s čistým svědomím napařil sedm z desíti, tak z něj mám rozporuplné pocity. Pořád totiž nevím, jestli tu "ameriku" a celkově to co dělají, kdo je viděl po koncertě, ví o čem mluvím, berou jako srandu a nebo, čeho se bojím, jako fakt(?) Každopádně, co nemám rád jsou homovokály. A na Babylonu je jich požehnaně, víc než "normálního" HC křiku.
Ale není to věc, která mi vadí nejvíc. Skywalker totiž vždycky, což je silné slovo vzhledem ke krátké existenci, pracoval s určitými klišé, které pak posadil na hlavu dalším riffem - většinou nepřirozeným střídáním poppunku s mocnými breakdowny. Někdy klišé není na škodu a vymýšlet nové, a složitější, vyhrávky neznamená lepší song, ale čeho je moc... Některé poppunkové postupy kluků ze Skywalkeru (mi připadá) už smrděly v devadesátkách- konec Lost je toho nejlepším případem. Ale stručně, Jirka říká: "Hele v pohodě, aspoň to není průser jako Golden Age."
A pak je tu Máma, ne tvoje, ale Momma Knows Best, která vydala klip (
tady) a ačkoli je parafrází toho, co jsme všichni viděli nespočetněkrát - kapely hraje, pozérskej destroy, zpomalovačka, tak hudebně se posunuli zase o pořádný kus dál. Nebojím se říct, že teď je to čistokrevný mathcore. To asi neocení každý, protože na poslech je to složitý i na dvacátý sedmý pokus, zatímco Kabáťáky znáte do konce už po prvním refrénu, ale technicky je to top a to i ve světovém měřítku. Tohle už prostě není zaprděnej českej rybníček. A to si cením, i když vlastně nevím, jestli se mi Sunday Nihilist líbí, ale bavil jsem se s kytaristou MKB na Converge a říkal, že to bude velký. A je.
xox Jirka
